Salesiova výšina, Hrad Rýzmburk, Cisteriácký klášter Osek, Zámek Duchcov, Zámek Jezeří, Hrad Hněvín, Kostel Nanebevzetí Panny Marie Most, Vodní nádrž Fláje, Lanová dráha Komáří vížka
Salesiova výšina je skalní útvar nedaleko od města Osek. Nachází se v lese, který ji zahaluje, její vrchol se vypíná do výše 422m n.m. Název Salesiovy výšiny připomíná Salesia Krügnera, který byl v letech 1834–1843 opatem oseckého kláštera a velkým milovníkem krušnohorské přírody. Ten zde nechal také postavit jednoduchou vyhlídku, doplněnou glorietem, z čehož se dochovalo pouze torzo.
Oblast Salesiovy výšiny leží na lokální naučné stezce, která vede po různých pamětihodnostech Oseka a jeho okolí.
Patří ke geologickým zvláštnostem. Jedná se o naplaveninu třetihorní řeky, která ústila do severočeské uhelné pánve. Na skalních blocích může návštěvník pozorovat otisky sladkovodních mlžů rodu velevrub, které se dají počítat na tisíce. Všechny skalní útvary jsou tvořeny z křemence, který je nezvykle hladký a pevný.
V okolí skalního města je velmi zajímavý i lesní porost, tvořený převážně letitými buky, které díky stanovištím na kamenných blocích mnohdy rostou do bizarních tvarů. Salesiova výšina je chráněnou přírodní památkou a je vyhlášena přírodní památkou.
Hrad Rýzmburk byl založen koncem první pol. 13. století rodem Hrabišiců. Ve 14. stol. tvrz byla předmětem pře mezi českými králi a saskými knížaty, kteří hrad vlastnili. V druhé pol. 15. století byl hrad dobyt vojskem Jiřího z Poděbrad. V 16. století zcela zpustl.
Hrad patřil k nejrozsáhleším v českých zemích. Býval asi 250 m dlouhý a 60 až 95 metrů široký.
Z původního hradu zbyly relativně zachovalé pozůstatky hradeb, dvou okrouhlých věží, obytné věže čtvercového půdorysu a hradního paláce.
Přístup: Hrad Rýzmburk se nachází 12 km od Teplic. Od města Osek po červené a modré turistické značce. Vede zde také naučná stezka.
V roce 2010 bylo založeno Občanské sdružení pro záchranu hradu Rýzmburk". Web
Stránky o hradu http://www.hradosek.cz/
Založení cisterciáckého kláštera v Oseku se vztahuje k roku 1191 a je spojené se jménem velmože Milhosta. Největší přestavby se pak klášter dočkal na přelomu 17. a 18. století, kdy dostal barokní podobu. Na přestavbě se podílel stavitel Oktavián Broggio. Koncem 2. světové války byl klášter poškozen bombardováním a po opravě byla cisterciácká komunita zrušena a klášter sloužil jiným řádům. Roku 1991 byl však Osecký klášter opět vrácen cisterciákům. Tato národní kulturní památka je veřejně přístupná. Prohlídkový okruh sestává ze starého konventu, který je jedním z nejstarších gotických prostorů v Čechách, křížovou chodbu, klášterní kostel Panny Marie a z dalších prostor. Nalezneme zde i rozsáhlé zahrady, velmi cenný je také kamenný čtecí pult z kapitulní síně.
Duchcov, rozlehlý komplex barokního zámku, kostela a parku stojí západně od náměstí. Původně středověký městský hrad, těžce poškozený za husitských válek, za svoji dnešní podobu vděčí mocnému rodu pánů z Valdštejna, kteří jej vlastnili bezmála tři sta let. Za jejich éry navštívila Duchcov řada významných osobností světové politiky (Alexandr I., Fridrich Vilém, Metternich, atd.), kultury (Goethe, Schiller, Beethoven, atd.) a podzim svého života zde strávil i známý italský dobrodruh Casanova.
Zámecká zahrada - nejrozsáhlejší zelená plocha města, byla založena Janem Fernandem Schorem v letech 1728 - 1730 jako francouzská zahrada. Po roce 1816 byla adaptována do podoby anglického parku. Interiér zahrady je zdobem řadou kamenných plastik zhotovených M.B.Braunem, pocházejících z původního inventáře zahrady. Součástí zahrady byl také barokní panský špitál, který byl v roce 1958 zbořen z důvodu těžby uhlí.
Původní středověký hrad byl v roce 1549 přestavěn na renesanční zámek, který po bělohorských konfiskacích získal rod Lobkowiczů. V roce 1649 zámek vyhořel a byl poté v letech 1696 - 1713 přestavěn v raně barokním stylu. Po stranách portálu hlavního průčelí jsou sochy Atlantů, připisované baroknímu sochaři Janu Adamu Dietzovi. Ze zámeckých interiérů vyniká především velký oválný sál, v roce 1802 upravený na zámecké divadlo, a kaple Bolestné Panny Marie se štukovou výzdobou z 19. století.
Ke konci 90. let min. stol. byly zahájeny rekonstrukční práce, ale vzhledem k velikosti objektu jsou realizovány značně pomalu. Přes tuto komplikaci bylo přistoupeno ke zpřístupnění zámku, za cenu mnohých provizorií a nestandartních podmínek. Za pochopení a překonání těchto nejrůznějších komplikací Vám bude odměnou zcela neobvyklý zážitek vidět památku ve své původnosti a autenticitě a při častějších návštěvách budete svědky postupné obnovy a znovuvzkříšení bývalé „Perly Krušných hor“.
Hrad Hněvín představuje dominantu města Most. Původní hrad byl založen v 1. polovině 13. století pod názvem Landeswarte, králem Václavem I. Díky své nedobytné poloze - je chráněn Komořanským jezerem, se řadil do sítě královských hradů. Jeho poloha byla také strategická, hrad měl dostatečné množství vody a byl dobře udržován. Hrad měl velký význam, byl mnohokrát v obležení husitských vojsk, která však byla neúspěšná.
V roce 1595 město Most hrad koupilo. Pro hrad se stala pohromou třicetiletá válka, kdy se zde střídali Sasové, císařští Švédové opustili hrad v roce 1649, poté co jej vydrancovali. Na základě žádosti zástupců města, nechal císař Ferdinand III. Zlikvidovat zbytky pevnosti v letech 1651 - 1653. Obyvatelům města ve však po hradě stýskalo, a tak se v 19. století, v době kdy město bohatne z těžby uhlí, začíná na Hněvíně znovu stavět. Je vystavěna rozhledna a restaurace, která však byla stržena větrem. V roce 1896 byl stanoven Spolek přátel Zámecké hory a začátkem tohoto století pak byla podle plánů A. Schwarze postavena replika hradu s restaurací.
Z původního hradu se dochovalo jeho dělení na dvě části. V hradbách vnější části jsou vidět romanticky upravené zbytky několika gotických dělostřeleckých bašt a ve vnitřní ploše zbytky zřejmě hospodářských budov. Na zcela novém nádvoří je socha Magistra Edwarda Kelleyho, známého alchymisty, ale zároveň šarlatána, který zde byl i vězněn a také na hradě v roce 1597 zemřel.
Na místě původní osady bylo v druhé polovině 13. století založeno královské město Most. Městská zástavba se rozprostírala kolem raně gotické trojlodní baziliky Nanebevzetí Panny Marie ze 14. století. Po zničujícícm požáru města v roce 1515 zůstala z kostela jen krypta a obvodové zdivo západní věže.
V roce 1517 bylo započato se stavbou kostela podle plánů Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu, který stavbu pojal jako velké halové trojlodí s tzv. vtaženými pilíři, tkeré vytvářely po obvodu jednotlivé kaple a členily emporový ochoz. Vysunutím výplňkových zdí až na samý vnějšek opěrných pilířů se zvětšil vnitřní prostor kostela, v němž dominujícími prvky byly osmiboké pilíře a systém kroužených kleneb. Soustředění výtvarného řešení na působivé utváření vnitřku stavby je charakteristické pro vrcholné období pozdně gotického slohu u nás. Po dokončení hrubé stavby v roce 1549 vznikly renesanční portály, reliéfy empor, západní schodiště a v roce 1576 helmice věže. Z uměleckých předmětů původního kostela se zachovala Mostecká madona, dílo české malířské školy z 14. století. Vnitřní zařízení nového kostela bylo převážně gotické a renesanční. Doplňky mobiliáře ve slohu barokním a rokokovém byly při regotizačních zásazích v roce 1880-83 většinou odstraněny.
Potřeby těžby hnědého uhlí vedly k rozhodnutí zbourat starý Most a postavit nové moderní město na jiném místě. Se zřetelem na kulturní význam kostela jako vrcholného díla pozdní gotiky bylo rozhodnuto kostel zachovat a přesunout ho jako celek. Projekt přesunu vypracovala organizace Transfera. Kostel byl naložen na 53 čtyřnápravové vahadlové podvozky a po přepravní dráze 160 m dlouhé, která byla během přesunu za kostelem demontována a před kostelem opět montována, byl přesunut po dráze 841,1 m dlouhé průměrnou rychlostí 2,16 cm za minutu. Přesun trval od 30. září do 27. října 1975.
Po usazení kostela byly provedeny restaurátorské práce a přikročeno k instalaci expozice. Přesunutý gotický kostel v Mostě je přístupný veřejnosti od roku 1988.
Přehrada byla postavena v letech 1951 - 1964. Stavbu vyprojektoval Hydroprojekt Praha, dodavatelem stavby byly Vodní stavby s. p., Sezimovo Ústí. Do provozu byla uvedena v roce 1960. K dopravě materiálu byla využita Moldavská horská dráha, od konečné stanice trati vedla dále stavební lanovka.
Účelem vodního díla Fláje je zásobovat pitnou vodou oblast severočeské hnědouhelné pánve. Jeho další funkce jsou zajištění minimálního průtoku a snížení povodňového průtoku na Flájském potoce a částečná ochrana před povodněmi území pod hrází. Je součástí vodohospodářské soustavy v oblasti severočeské hnědouhelné pánve.
Přehrada je díky své unikátní konstrukci zařazena mezi kulturní památky České republiky. Ochranné vodní pásmo I. stupně platí okolo celé vodní plochy nádrže s přísným zákazem vstupu.
Sedačková lanová dráha Bohosudov – Kněžiště je dvou-sedačková lanová dráha vedoucí ze severočeského města Krupky, respektive jeho části Bohosudov, na Komáří vížku, jeden z vrcholů Krušných hor. Byla zprovozněna v roce 1952 a jedná se tak po dvou-úsekové lanovce na Sněžku o druhou nejstarší provozovanou visutou lanovou dráhu v Česku a zároveň jde o nejdelší osobní lanovku v Česku.
Délka lanové dráhy je 2 348m a patří mezi nejdelší jedno-úsekové lanové dráhy ve střední Evropě. Trať lanové dráhy tvoří 27 traťových podpěr (z toho 4 tlačné), na kterých je uloženo nekonečné oběžné dopravní lano. Na dopravním laně je možné umístit 50 drážních vozidel – dvoumístných odpojitelných sedaček.
Dolní stanice v Krupce je v nadmořské výšce 326 m, horní stanice je v nadmořské výšce 808m, převýšení stanic je 482m. Lanová dráha je schopna přepravit jednosměrně 225 osob za hodinu. Sedačky opouštějí stanice v intervalu 30s, vzdálenost mezi vozy 80m, rychlost lana je 2,5m/s. Dopravní lano je konstrukce Warrington o průměru 23mm. Průměry poháněcího i vratného lanového kotouče jsou 3000mm. Doba jízdy vozu v jednom směru je 15,5 min.